Proč právě Urban?

Podle pověsti, za pradávné doby, snad nedlouho po založení obce a zavedení křesťanství v Českých zemích, žala služka na návsi kopřivy. A v tu ránu spatřila nevelkou sošku. Dle papežského roucha a jiných atributů bylo usouzeno, že se jedná o sošku sv. Urbana, papeže a mučedníka. Urban byl papežem v letech 222 – 230 n. l. za vlády Alexandra Severa. V roce 230 byl však za obranu vinice před Římany, jejž byl správcem ubit olověnou holí. Později blahořečený Urban se stal patronem vinařů, vinic, ochráncem před bouří, mrazíky a opilstvím. Nalezení sošky považovali místní obyvatelé za Boží znamení, a tak na místě objevení sošky postavili kapli, kterou zasvětili sv. Urbanovi a od té doby je považován za patrona Holice.

V místě, kde byla podle legendy nalezená soška sv. Urbana, byla postavena kaple zasvěcená právě jemu. Žádné bližší informace o kapli, ani o jejím rozšíření či přestavbě na kostel se však nedochovaly. První zpráva pochází až z roku 1610. Tehdy, přesněji 24. ledna, proběhlo svěcení nového kostela. Dle tehdejšího popisu, pocházejícího z 50. let 17. stol, vypadal asi takto: nad presbytářem a kněžištěm byl strop klenutý, nad zbylou částí kostela byl sbitý ze dřeva, opatřený malbou od neznámého umělce. Sakrystie byla kamenná. V kostele se nacházeli tři oltáře, avšak postrádaly eucharistický svatostánek. Byly zasvěceny Panně Marii, Janu z Nepomuku a sv. Urbanovi. Veškeré opravy kostela byly financovány holickými farníky. Roku 1822 proběhla poslední rekonstrukce starého kostela. Cituji popis kostela: "Kostel tento stál uprostřed vesnice napříč. Z dvou na věži nacházejících se zvonů vážil větší 6 centů 22 libry (4, 5 tuny), menší 3 centy 7 liber (2 tuny)." Proč bylo zapotřebí nového kostela? V roce 1863 spadalo pod farnost v Holici 2 140 lidí. S výstavbou cukrovaru a obcí Nový Dvůr počet farníků vzrostl ještě o několik set. Právě růst obyvatelstva se stal jedním z důvodů, proč byl postaven nový větší kostel. Za zmínku také stojí fakt, že holičtí farníci nebyly se vzhledem dosavadního kostela spokojeni, byl sešlý a nedůstojný. Slovy pamětníka: V roku 1862 za administrace patera Antonína Komárka, docházel z Olomouce do Holice v neděli a ve svátek tehdejší profesor bohosloví pater Debiasi, aby sloužil velkou mši. Co student olomouckého gymnasia jsem ho obyčejně do Holice doprovázel. Když ponejprv do Holice zavítal, tázal se mne, kde že jest kostel. Ukázal jsem mu budovu proti nám stojící, načež on udiveně proslovil: "To že jest kostel? toť stodola!" Již začátkem 60. let 19. století se tedy začalo přemýšlet o přestavbě kostela. Když pak 6. února 1866 pukl na věži větší zvon, při větší prohlídce kostela bylo shledáno, že dláždění nad presbytářem nápadně klesá, navíc po dalším průzkumu vyšlo najevo, že trámy nad severní částí kostela jsou ztrouchnivělé, to platilo i o většině krovu. Usneslo se tedy, že holický kostel potřebuje nutně přestavět. Avšak církev na stavbu neuvolnila peníze. V 70. letech se opět farníci v čele s kaplanem Ferdinandem Harnou snažili přimět potřebné úřady k povolení a uvolnění peněz na postavení nového kostela. Ale marně, museli si ještě počkat. Dočkali se až po roce 1885, tehdy se konala velká slavnost k Cyrilovi a Metodějovi. Holičtí farníci se při této příležitosti modlili hlavně za postavení nového kostela. Jejich prosby byly vyslyšeny. V listopadu téhož roku se holickým farářem stal pater Karel Schubert, který se postaral o sehnání povolení ke stavbě nového božího chrámu. Úřady přesvědčilo jeho prohlášení: "Od tohoto okamžiku neberu co farář na sebe zodpovědnost možného, ano jistého nebezpečí hrozícího životům lidským v starém kostele." Zodpovědnost za případné mrtvé a zraněné by padla na úřady, což nechtěly, a tak již stavbě nového kostela nebránili. Farníci se navíc do rozpadajícího kostela báli chodit, a zřídili si prozatímní stánek v přízemí školy. Poslední bohoslužba proběhla 31. ledna roku 1886. Pak započalo bourání. Ze starého kostela zbyly jen roucha a předměty užívané při bohoslužbách. Některé menší předměty si vzali lidé na památku, dřevěné a menší cínové píšťaly varhan byly rozdány dětem na hraní. V roce 1886 tedy započala v pořadí již čtvrtá velká přestavba kostela (první na počátku 17. století, druhá po zřízení samotné lokalie, třetí v roce 1822).

Nový kostel měl být původně velmi strohý, převážně z důvodu nedostatku financí. Avšak Holičtí se s touto představou nemohli ztotožnit, a tak uspořádali finanční sbírku převážně na výzdobu kostela. Vybrali 25 tisíc zlatek, na dnešní dnešní poměry by to bylo cca 50 miliónů korun. Celkově stála výstavba kostela 42 tisíc zlatých. Díky dobrodincům byl např. kostel vymalován vídeňským uměleckým malířem Fürstem, či byla pořízena křížová cesta. Svěcení uhelného kamene proběhlo v září roku 1887 za velké slávy. Tzv. uhelný kámen se kladl do rohu budovy, podle něj pomocí olovnice se dostavovaly stěny a další patra, aby bylo vše v rovině. Nový chrám byl postaven ve stylu basilikovém. Celá stavba byla dokončená v půlce října roku 1888 a 21. října téhož roku byl kostel slavnostně vysvěcen. Před kostelem stojí sochy Cyrila a Metoděje, které byly zhotoveny sochařem J. E. Tomolou z Brna. Nad vchodem do kostela byla umístěna deska s nápisem v latině Gloria in exelsis Deo et in terra pax hominibus bonae voluntatis. MDCCCXXXVIII v českém překladu Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle. 1888. Deska se tam nachází do dnes. Vnitřek kostela podle slov místních byl jednoduše, ale vkusně vyzdoben. Hlavní oltář i oba postranní, kazatelna i křtitelnice byly zhotoveny v dílně firmy Vojtěcha Stříže v Brně. V hlavním oltáři byl umístěn obraz sv. Urbana křtícího sv. Valeriána, zhotovený proslulým brněnským malířem Šichanem. A jako jediný se z oltáře zachoval a dodnes zdobí interiér kostela. Postranní oltáře byly zasvěceny sv. Janu Nepomuckému a Panně Marii Lurdské. Oltář sv. Jana Nepomuckého byl taktéž ozdoben obrazem od malíře Šichana.